 | Vinca Cup |
Kdo umí, ten umí, kdo neumí,….. což se dost často spravedlivě ukáže ve výsledcích. Díky mé dokonalé práci taky na fotkách, na které jsem, na rozdíl od fotografovaných, velice pyšný. Druhý nejlepší průměr z těch, co hráli, měl Mykola, který ze sebe vymačkal, co mohl a turnaj vyhrál. Průměr měl, stejně jako dopoledne, až druhý nejlepší, protože Ondra naflákal průměr 230, s čímž se soupeří dost obtížně. Ondra skončil druhý, ale když se dozvěděl, že nedostane významnou cenu za nejvyšší nához, dostal záchvat, z něhož jsem ho dostal tím, že jsem mu objasnil, že při rovnosti rozhoduje druhý nejvyšší nához, takže bude, na rozdíl od Mykoly jen na jedné fotce. Parťáka jim dělal Sláva, který s pátým nejlepším průměrem zúčastněných skončil třetí, což byl
úspěch, který mu rozzářil tvář (to je ten modrej). Se ztrátou dvaceti bodů, což není málo, skončila nejlepší žena, Magdalena. Připomínám, že je to nejlepší žena turnaje, ale kdo ví…, hned za ní je Irena a to je určitě taky hodně dobrá žena. Hned za ní je Vláďa Kutáč, ten se přihlásil na poslední chvíli a nezmastit druhou finálovou hru, mohl být slavný. Radost si sedmým místem udělal Jiří Javůrek, a to tím, že porazil svou ženu. Poslední ve finále je František Brokeš, radující se stejně jako Jirka, jeho Anička skončila, jako moudrá žena, taky za ním. Za ní se seřadili při shodném výkonu nováček mých akcí Dominik a veterán Vladimír. Toho to asi bolelo, z kvalifikace šel se třetím nejlepším bonusem, úplně se neradoval ani Viktor, který byl v kvalifikaci sedmý a skončil za Vladimírem. No, kluci mají hodně zkušeností, ale i let, nechci tím říct okřídlené „proti věku není léku“, ale je fakt, že jeden z nich je ještě starší než já, a to je co říct. Chvost semifinále patří dvěma mladíkům, Jirkovi a Radkovi, kteří si na chleba namazali velezkušenou
Janu, zvanou „hejkalová“ a též mého bratra Jana, což si mohli odpustit. Poté, co vyhrála ranní turnaj, se stala Alena nejlepší ženou, která nepostoupila nikam, záda jí kryl Pavel Lůža, což byl pro Alenu cenný skalp. Jenom nevím, jak ho skalpovala, když ho není za co (na hlavě) uchopit. Zcela zaměstnaného na fotbalové utkání, jež měl hned po bowlingu absolvovat, krvácel Marcel, a nebýt toho, že Rosťa hodil ve čtvrté hře 112, dostal by od Rosti nařezáno (kdyby si Rosťa, trénovaný Magdou, odpustil i 131, tak kde mohl být). Zbývá nám co? Přeci stupně poražených. Na ty si stoupli Jaromír, Andrea a Roman, které tak lze nazvat nejoblíbenějšími soupeři dne. Nebylo to pro ně nevýhodné, aspoň z počátku. Sláva Šilar přivezl z Choceňské cukrárny V uličce zákusky, které jsem rozděloval nejdříve mezi odpadlíky. To byla ta počáteční výhoda, která se zmenšovala proto, že zákusků bylo tolik, že se dostalo na každého hráče (ovšem v konci se výběr zužoval), a dokonce i na obsluhu herny, která nám připravila příjemné prostředí a dvacet obědů. Ty jsme zbodli mezi turnaji, což mně, řediteli světa, nevadilo, trochu hůř se při druhém turnaji ohýbali závodníci. A co nakonec? Aby bylo jasno, tak že na druhé fotce je Magdalena vlevo a Mykola vpravo, dále že Vladimír byl sice až šestý, ale měl třetí nejlepší průměr turnaje a to, že se mi chvíli nedařilo přenést obsazovačku do zápisů výsledků. Vypadal jsem asi jako truhlík, ale můžu s jistotou tvrdit, že se mi to, minimálně do 25. května, už nestane. Což je všechno a já se loučím taky okřídleným přáním příjemného prožití všeho, co budete prožívat. Zdeněk Barvínek